Straník nebo Větrník ??
15. 8. 2008
Neděle 27. 2. 1994
V sobotu jsem se domluvil se Zdeňkem Klimešem a Mirou Křížem, že zajedeme v neděli na Slovensko, kde budeme létat s padáky na kopci Straník, který se nachází u Žiliny.
V neděli ráno mě vzbudil budík. Nachystal jsem si snídani, jídlo a pití do baťohu a vyrazil jsem v 5:45 hod. ke Zdenovi K.
Toho jsem tradičně prozvonil 4x krátkým zazvoněním. Zdena se hned na to přiřítil :-). Říkám: Hůj Zdeno a on mi odpověděl hůj - to byl náš pozdrav :-)) Nesl si termosku s čajem a tři krajíce chleba. Zašel si ještě pro bundu a já mezitím otevřel branku, aby se dalo vyjet autem. Zdena přišel, nastartoval bílého Fiata Tipo a nechával ho zahřát. Mezitím jsme čistili zamrzlá skla. Poté Zdena vyjel na silnic, já zavřel branku a jeli jsme do Prostějova za Mirou Křížem. Dojeli jsme k němu v 6:00 hod.
Mira nám ale řekl, že s námi jet nemůže, tak jsme si aspoň od něho půjčili svahový padák. Rozhodli jsme se, že se stavíme pro Laďu Františka. Dojeli jsme k němu a Zdena na něj zazvonil. Když Laďa vylezl ze dveří, Zdena mu řekl: "Magore vstávé, jedeme lítat!!!" :-D Laďa nám řekl, že lítat půjde, ale že se musí nachystat. Mezitím, co jsme na něho už hodinu čekali, jsme se rozhodli, že na Straník je už pozdě a že pro první zalétnutí padáku bude stačit menší kopec u Vyškova - Větrník.
Když Laďa přišel, zapálil si cigaretku a pak si ještě musel zkusit nastartovat svého šedého Citroena s perfektními tlumiči. Potom jsme hned jeli. Projížděli jsme Prostějovem, Vyškovem až jsme se dostali ke kopci Větrník. Snažili jsme se dojet co nejblíž ke kopci. Bohužel cesta byla ve velmi špatném stavu a tak jsme museli auto zaparkovat a jít pěšky. Laďa na to řekl: "Měl jsem vzít svého Citroena, s jeho dokonalými hydraulickými tlumiči bychom dojeli až na Větrník." :-))
Na kopec jsme pěšky došli asi za 20 minut. Vítr a krásné počasí nám přálo. Vybalili jsme oba dva padáky a Zdena letěl jako první. Po něm slétl Větrník Laďa.
Pak se rozdělal můj padák, Zdena ho ještě prohlédl, jestli je v pořádku a poté mi pomohl obléknout se do postroje. Už jsem jenom čekal na příznivý vítr. Rozběhl jsem se a padák se dostal nade mě. Zdena mi zezadu pomáhal vzlétnout, ale bohužel padák spadl na bok.
Začaly nové přípravy na druhý start. Když bylo vše nachystané, pořádně jsem se rozběhl a se Zdenovou pomocí jsem vzlétl. První let za moc nestál, ale to mi vůbec nevadilo. Když jsem přistál, sbalil jsem padák, hodil ho přes rameno a vyšel kopec. Po zdolání kopce, jsem si hned nachystal padák na druhý seskok. Vyčkal jsem na příznivý vítr, rozběhl jsem se a vzlétl. Pěkně jsem si vytočil dvě zatáčky a poté bezpečně přistál. Po přistání jsem radostí křičel jak malé děcko, ten druhý let byl prostě perfektní!! :-)
Opět jsem vyšel kopec a nachystal si padák na třetí seskok. U toho byly menší problémy, protože se mi zaseklo řízení na pravé straně. Přistál jsem ale v pořádku. Když jsem vyšel na kopec, Zdena s Laďou se už cpali svačinou. Já se k nim hned připojil.
V 10 hod. začal proudit teplý vzduch a Zdena řekl: "Termika je tady." Viděli jsme jak káňata stoupají v termice. Zdena se rozhodl, že tuto termiku využije, nachystal si padák, vzlétl a dostal se do termiky. Ta ho krásně vynesla až nad kopec. Když to Laďa uviděl hned musel vzlétnout také. Udělal krásná "esíčka" a přistál.
Pak jsem si nachystal padák já. Poprvé jsem se dostal do termiky. Bohužel jsem ji přeletěl a poté mě to prudce sneslo k zemi. Před šestým seskokem mě Zdena poučil, jak točit termiku. Hned po startu jsem nabral pěknou výšku. Byl to můj nejdelší let. :-)
Poté bylo 12 hodin a my se pořádně najedli. (pozn. pro Zdenu K. - Dali jsme koňovi pastvu:-) )
Protože byla stále dobrá termika, šli jsme létat. Mezitím přišel na kopec modelář s větroněm a pán z Přerova s padákem. Asi v 15 hod. jsme si řekli, že v nejlepším se má přestat, tak jsme sbalili padáky, vrátili se k autu a jeli domů. Ten den jsem udělal devět seskoků. :-)
V sobotu jsem se domluvil se Zdeňkem Klimešem a Mirou Křížem, že zajedeme v neděli na Slovensko, kde budeme létat s padáky na kopci Straník, který se nachází u Žiliny.
V neděli ráno mě vzbudil budík. Nachystal jsem si snídani, jídlo a pití do baťohu a vyrazil jsem v 5:45 hod. ke Zdenovi K.
Toho jsem tradičně prozvonil 4x krátkým zazvoněním. Zdena se hned na to přiřítil :-). Říkám: Hůj Zdeno a on mi odpověděl hůj - to byl náš pozdrav :-)) Nesl si termosku s čajem a tři krajíce chleba. Zašel si ještě pro bundu a já mezitím otevřel branku, aby se dalo vyjet autem. Zdena přišel, nastartoval bílého Fiata Tipo a nechával ho zahřát. Mezitím jsme čistili zamrzlá skla. Poté Zdena vyjel na silnic, já zavřel branku a jeli jsme do Prostějova za Mirou Křížem. Dojeli jsme k němu v 6:00 hod.
Mira nám ale řekl, že s námi jet nemůže, tak jsme si aspoň od něho půjčili svahový padák. Rozhodli jsme se, že se stavíme pro Laďu Františka. Dojeli jsme k němu a Zdena na něj zazvonil. Když Laďa vylezl ze dveří, Zdena mu řekl: "Magore vstávé, jedeme lítat!!!" :-D Laďa nám řekl, že lítat půjde, ale že se musí nachystat. Mezitím, co jsme na něho už hodinu čekali, jsme se rozhodli, že na Straník je už pozdě a že pro první zalétnutí padáku bude stačit menší kopec u Vyškova - Větrník.
Když Laďa přišel, zapálil si cigaretku a pak si ještě musel zkusit nastartovat svého šedého Citroena s perfektními tlumiči. Potom jsme hned jeli. Projížděli jsme Prostějovem, Vyškovem až jsme se dostali ke kopci Větrník. Snažili jsme se dojet co nejblíž ke kopci. Bohužel cesta byla ve velmi špatném stavu a tak jsme museli auto zaparkovat a jít pěšky. Laďa na to řekl: "Měl jsem vzít svého Citroena, s jeho dokonalými hydraulickými tlumiči bychom dojeli až na Větrník." :-))
Na kopec jsme pěšky došli asi za 20 minut. Vítr a krásné počasí nám přálo. Vybalili jsme oba dva padáky a Zdena letěl jako první. Po něm slétl Větrník Laďa.
Pak se rozdělal můj padák, Zdena ho ještě prohlédl, jestli je v pořádku a poté mi pomohl obléknout se do postroje. Už jsem jenom čekal na příznivý vítr. Rozběhl jsem se a padák se dostal nade mě. Zdena mi zezadu pomáhal vzlétnout, ale bohužel padák spadl na bok.
Začaly nové přípravy na druhý start. Když bylo vše nachystané, pořádně jsem se rozběhl a se Zdenovou pomocí jsem vzlétl. První let za moc nestál, ale to mi vůbec nevadilo. Když jsem přistál, sbalil jsem padák, hodil ho přes rameno a vyšel kopec. Po zdolání kopce, jsem si hned nachystal padák na druhý seskok. Vyčkal jsem na příznivý vítr, rozběhl jsem se a vzlétl. Pěkně jsem si vytočil dvě zatáčky a poté bezpečně přistál. Po přistání jsem radostí křičel jak malé děcko, ten druhý let byl prostě perfektní!! :-)
Opět jsem vyšel kopec a nachystal si padák na třetí seskok. U toho byly menší problémy, protože se mi zaseklo řízení na pravé straně. Přistál jsem ale v pořádku. Když jsem vyšel na kopec, Zdena s Laďou se už cpali svačinou. Já se k nim hned připojil.
V 10 hod. začal proudit teplý vzduch a Zdena řekl: "Termika je tady." Viděli jsme jak káňata stoupají v termice. Zdena se rozhodl, že tuto termiku využije, nachystal si padák, vzlétl a dostal se do termiky. Ta ho krásně vynesla až nad kopec. Když to Laďa uviděl hned musel vzlétnout také. Udělal krásná "esíčka" a přistál.
Pak jsem si nachystal padák já. Poprvé jsem se dostal do termiky. Bohužel jsem ji přeletěl a poté mě to prudce sneslo k zemi. Před šestým seskokem mě Zdena poučil, jak točit termiku. Hned po startu jsem nabral pěknou výšku. Byl to můj nejdelší let. :-)
Poté bylo 12 hodin a my se pořádně najedli. (pozn. pro Zdenu K. - Dali jsme koňovi pastvu:-) )
Protože byla stále dobrá termika, šli jsme létat. Mezitím přišel na kopec modelář s větroněm a pán z Přerova s padákem. Asi v 15 hod. jsme si řekli, že v nejlepším se má přestat, tak jsme sbalili padáky, vrátili se k autu a jeli domů. Ten den jsem udělal devět seskoků. :-)
Náhledy fotografií ze složky Archiv mého létaní
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář