Historie Žešova
První písemná zmínka o obci je z roku 1029, kdy podle pověsti kníže Žeš poprvé opatřil na ono malebné údolí a vyslovil památnou větu: „Hle Lide můj, tu se snoubí přepych s přírodou“.
Podle dochovaných zlomků Královských rukopisů měla původní osada přibližně deset členů, převážně mužského pohlaví. Největší rozmach obce nastal ve třináctém století, kdy Václav II přivolil, aby se zde ujal vlády levoboček Přemysla Otakara II. Mikuláš I. Počet obyvatel Žešova tehdy poprvé převýšil sousední Výšovice o celé dvě rodiny.
V kronice obce Žešov (vedené již třetí století) zůstala zaznamenána událost, která v dávné minulosti otřásla celým okolím. Skupina podivných cizinců tehdy v podvečer jednoho sychravého dne na sklonku podzimu navštívila místní hostinec, aby po jejich odchodu zůstalo ležet na podlaze sedm hostů a hostinský. Zde přímo citát z kroniky "... tedy… poté co se zbavili,... po jejich vyvlečení do zadního dvora hostince a nasledného zhanobení… doprovázejíce slovy jednoho ze skupiny „Ej, bratře ezoteriku pohleď na ty čuníky“, se skupina v čele s knížetem (pečetící prsten s orlicí dolnomoravského markrabství, tedy určitě kníže Žeš sám) odebrala hodovat a to věru ve velkém, ponechávajíce zlaťáky a tolary zabitých jednak paní hostinské, pár grošů pro místní chudinu a na opravu místního kostela."
Náhledy fotografií ze složky Žešov