Správci majetku v 15.-19. st.
Roku 1420 prodal Jan Puška z Kunštátu dědicům Erharda Pušky z Kunštátu, jinak z Otaslavic, svůj díl v Žešově s rychtářstvím.
Roku 1446 přijala Elška z Vranovic manžela Martina z Hříště do spolumajetnosti na dvoře ve Vranovicích, na dědictví ve Skaličce a Žešově. Proti této dohodě protestoval její bratr Jindřich.
Roku 1782 zrušil Josef II. Klášter dominikánek u sv. Kateřiny v Olomouci. Klášterní část Žešova připadla Náboženské matici a r. 1825 přešla na Filipa Ludvíka hraběte ze Saint Genois.
Ještě roku 1834 měl Žešov tři vrchnosti: 1. část patřila ke kožušanskému statku, případně alodnímu panství klášterohradišťskému hraběte Filipa Ludvíka ze Saint Genois, 2. část náležela k plumlovskému panství a konečně 3. zbytek olomoucké metropolitní kapitule. Kožušanský díl se skládal r. 1834 ze 14 domů s 92 obyvateli. Tento díl patřil do r. 1782 klášteru sv. Kateřiny v Olomouci. Jeden grunt prodal Václav ze Šárova r. 1527 Janu z Pernštejna. Náležel až do zrušení poddanství k plumlovskému panství.
Již roku 1513 patřilo jeptiškám kláštera sv. Kateřiny v Olomouci 5 zdejších sedláků. Klášter jeptišek dominikánek nabyl majetku v Žešově r. 1349.
Metropolitní kapitule patřilo r. 1834 ze 70 domů celkem 55 domů s 339 obyvateli (včetně školy a hostince).
Podle Wolného náleželo dominikánskému klášteru v Olomouci 68 jiter 262 čtverečních sáhů, podle Faktora 30 ha půdy. Dominikánský statek přešel po světové válce do majetku dlouholetých pachtýřů.